Já Luna: po porodu jsem byla samozřejmě dost grogy, ale do péče o štěňata jsem vlítla na plný úvazek. Dávají mi, drobečci, docela zabrat. První dny jsem z nich byla tolik paf, že jsem je vůbec nechtěla opouštět, a takřka jsem nechtěla chodit ven. To víte, mateřské hormony... Teď už je to lepší, už více myslím i na sebe, ale stejně se venku moc nezdržuji - proběhnout se, ulevit si, pohrát chvilku s klackem - a už táhnu páníčky domů :-)
Moje těhotenská tloušťka je pryč, jsem štíhlá jako proutek. Také mi z velkého tepla, co udržujeme doma, začala línat srst. Nebo už to znamená příchod jara? Sama nevím. Už nemám tak zběsilou chuť k jídlu jako před porodem, zato hodně piji - hlavně kvůli mléku, kterého mám naštěstí dost pro všechny. Majitelé mi do jídla také přidávají kalcium, protože jeho nedostatek je pro kojící feny vážně nebezpečný.
Štěňata: z nudliček se stávají puclíčci. Krásně přibírají na váze, v průměru to dělá asi 30 gramů za den. Od porodní váhy se dostaly na dvojnásobek. Víme to přesně, protože je pravidelně obden vážíme. Každé štěně má na krku přivázanou různě barevnou bavlnku, abychom je mohli od sebe rozeznat.
Všechna štěňata jsou ještě slepá a neslyší, protože mají dosud zavřené zvukovody. To se má do týdne změnit. Jinak jsou den ode dne pohyblivější. Když nespí, tak se různě plazí, za mlékem anebo jen tak. Lezou po sobě. Choulí se k sobě. Strkají se. A také se zvukově projevují - kvičí. Některým tmavým štěňatům začíná po mamince trochu zrznout srst. Uvidíme, jak se nám vybarví - fyzicky i povahově...
Žádné komentáře:
Okomentovat